pondělí 24. června 2013

V životě zažíváme různé druhy sexů. Sex něžný nebo divoký. Sex jako odměnu nebo trest. Sex jako důvod k hádce nebo důvod k usmíření. Jako prostředek když chceme něčeho dosáhnout. Sex jen tak. Sex nudný nebo úžasný. S láskou nebo bez. Z donucení, z přemluvení, z chtíče a touhy. Prostě hodně sexu.
Největším životním rozdělením je ale období kdy sex máme a kdy ho nemáme. Období kdy máme s kým ho mít a období, kdy nemáme nikoho, kdo by stál za to. 
Dnes docela lituji toho, že tohle není jeden z těch deníčkových blogů. Ráda bych si vylila srdce, poplakala si a vložila pár smutných obrázků. Po pěti letech vztahu a pravidelného, úžasného sexu mi zůstaly oči pro pláč...(a nejen oči). 
Takže jak to teď bude nemám zdání. 
Nemohla bych ale prostě dál žít s pocitem, že mi něco utíká, že neumím být sama a že si vlastně nejsem jistá co chci. 
Jsem smutná. Jsem sakra hodně smutná a vzteklá a nešťastná. Na druhé straně jsem spokojená - udělala jsem to a teď se to někam pohne.
Můžu si zkusit toho, kvůli komu se tohle všechno stalo. Ale chci to vůbec? 

Tak jako jedna moje část byla nešťastná a druhá byla šťastná v našem vztahu, tak je to i teď. Uvnitř jásám a tančím, jsem volná, nemusím nic řešit. Uvnitř pláču až umírám na tu prázdnotu, která tam zbyla.

Někde vnitřně si taky představuji, že zase budeme spolu. Možná se potkáme, užijeme si a zjistíme, že už si nikdy nechceme užívat sami. 

Teď ale nevím co dál. Beru to jako čas pro SEBE, konečně jen JÁ, jak jsem po tom poslední dobou toužila. Ale jak s tím naložit nevím.
Takže... berte na mě ohled - nemám sex, a nemám na něj ani chuť, ani pomyšlení. 

14 komentářů:

  1. Já vnitřně bojuju, ale stále setrvávám..Asi jsem moc velkej srab na to, udělat ten ráznej krok..

    OdpovědětVymazat
  2. Byla jsem v podobné situaci. Teď už jsou to 4 měsíce, co jsem sama. Samota začíná klepat na dveře. Bojujme!

    OdpovědětVymazat
  3. Holky,držím vám palce.Před rokem jsem na tom byla stejně.Bohužel já mám pro něj stále slabost a i když už ho na vztah nechci,stále spolu spíme.Jestli vám můžu radit,nedělejte to :D .Jen vás to k tomu člověku stále uvazuje.Vím,jak je to těžké.Držte se :)

    OdpovědětVymazat
  4. Držte se holky! Každá jsme se někdy rozešly s tím, koho jsme milovaly a víme, že je to ze začátku těžké. Ale neplačte a mějte otevřené oči, ten "lepší" někde čeká :) I na mě...

    OdpovědětVymazat
  5. neveříte v návrat?

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ta z druhého komentáře.
    Ve skrytu duše bych se k němu vrátit chtěla, ale bojím se toho, že tím jen prodloužím svoje utrpení. Jakmile potkám někoho jiného, kdo za to bude stát, vše se tím vyřeší. Teď ho teda "jen" potkat.
    Není to vůbec jednoduché. Bydlí kousek ode mě v našem bývalém společném bytě. Vím, že mě stále miluje a dal by nevím co za to, abych se k němu vrátila. Když je mi smutno, teskno a jsem zoufalá, někdy se neubráním tomu napsat mu sms. On třeba přijde, povídáme si, popláčeme (a to je nám přes 30), dlouze se objímáme. Jen u něj se cítím v bezpečí. Ten pocit mi bytostně chybí. Strašně moc. Ale.... už to nejde vrátit zpět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. lidské vztahy jsou zajímavé.... třeba si jednou k sobe tu cestu přeci jen najdete.. nebo ty už prostě nechceš?

      Vymazat
    2. Říkám si, že se lidi nemění a rozhodně ne v tomhle věku. Byli jsme spolu sedm let a strašlivým způsobem mě vytáčela jeho nezodpovědnost a taková jakási sobeckost/vychcanost vůči ostatním (jinak má celou řadu dobrých vlastností + ke mně se většinou choval jako k princezně). Bojím se, že kdybych se k němu vrátila, za nějakou dobu by se ta negativa znova objevila a byla bych zase tam, kde před rokem. Vystresovaná troska, která stojí na křižovatce a neví, kterou cestou se vydat.

      Strašně ráda bych došla do fáze, kdy bych si řekla - tak, umím být sama, nic mě netrápí, nechci nic řešit. Mám pocit, že do pár dnů by se určitě stalo něco, co by mi ukázalo cestu. Teď se v tom všem jen točím dokola, střídám náhodné známosti a přestávám si pomalu sama sebe vážit.

      Nějaká dobrá rada? :)

      Vymazat
  7. Ono je to těžké na tohle moc nějak rady nejsou a ty které jsou nemusí u každého fungovat. mě pomáhá odjet od toho pryč, být mezi lidma, nemít s sebou telefon.. a alkohol :D

    tajně doufám, že se k sobě vrátíme a bude to dobré. Ale jaké je to znamení? Zlomené srdce moc bolí a náhodné známosti jsou k ničemu. Člověk díky nim na to chvíli nemyslí, ale pak do toho padne znovu.

    OdpovědětVymazat
  8. před rokem jsem řešila rozchod po 6 letech, měla jsem pocit, že mi něco uniká, byl první a jediný, milovala jsem ho, ale ke konci jsem do vztahu dávala víc než on, už se mnu nechtěl spát, přestali jsme si povídat neuměli jsme se spolu smát, držet se za ruce apod. Bylo to utrpení, ale ani jeden jsme nechtěli konec. Nakonec po večeru plném vína a kamarádek mi to došlo...NEJSME ani jeden štastný, sedli jsme si a 6 hodin v kuse probírali naši situaci. Po dlouhé době jsme si padli do náručí a řekli si, že takhle to nejde a rozešli se.

    Vždycky jsem chtěla zpátky, pořád jsem ho milovala, ale on nechtěl, vysvětloval mi stále do kola, že mi nechce znovu ublížit, že mě sice má pořád rád, ale není dobré slepovat vztah. Až po několika měsících jsem se s tím srovnala, spadla jsem do vztahu, do kterého jsem ani nechtěla...ano jsem pitomá a tomu klukovi jsem ublížila, dodnes toho lituju....když ex začal projevovat zájem o jiné,šílela jsem, alespoň ze začátku...později mi to došlo...hledá štěstí...proč bych mu v tom měla bránit? Byli jsme spolu jako kamarádi na svatbě přátelům, tam jsem mu řekla, co si myslím...to , že všechno chápu, a že mu držím palce ať to štěstí najde a že je mi hrozně líto, že ho nenašel se mnou...

    pár týdnů jsme se neviděli a maximálně si napsali na FB jak jsme dopadli u zkoušek, pořád jsem cítila nějaké spojení, což po 6 letech není nic neobvyklého, prostě jsem to nedokázala jen tak zahodit

    Pak mi jednoho dne přišla sms, že se mnou chce mluvit a že je to vážné, pamatuji, že jsem se hrozila, co s stalo, jestli nějaký úraz nebo něco...sešli jsme se a on mi tenkrát řekl, že po těch měsících ví, že nikoho jiného nechce, že ačkoli zkoušel jeden vztah, tak mu to pořád připomínalo mě...jo zkrátím to, protože to zní trochu jak z telenovely...každopádně jsme si padli do náruče a jsme teď zase přes rok spolu

    a co z toho plyne? rozchod je někdy to nejlepší, co můžete udělat, buď si uvědomíte, že chcete být spolu a nebo si uvědomíte, že spolu být nemáte. Já až ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že ho mám tak ráda, že chci jen aby byl šťtastný, jsem dokázala myslet na něco jiného než, že ho "musím" dostat zpět. Osvobodilo mě to. A ve chvíli kdy jsme se dali dohromady jsem byla nejšťastnější na světě:) přišel na to sám, nesváděla jsem ho nebalila jsem ho, nevydírala citově ani jinak

    Někdo vám řekne...slepované vztahy nefungují...a ve většině případů je to asi pravda, ale já bych si teď na vždy vyčítala, že bych to nezkusila, protože teď je to prostě paráda

    Omlouvám se a tu délku komentáře;) a doufám, že všechny to štěstí najdete, protože si ho zasloužíte!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tenhle komentář, myslím že se k němu budu ještě dlouho vracet:* :(

      Vymazat
    2. Strašně krásné, kdyby to tak bylo vždy :)

      Vymazat
    3. kéž by to tak dopadlo i u mě :/

      Vymazat
  9. holky děkuju, nám to opravdu pomohlo, pokud spolu máte být, tak spolu budete, pokud ne tak někde čeká něco lepšího, teď je třeba se jen trochu odpoutat od té jediné myšlenky a zaměstnat mozek něčím jiným, hlavně nepadejte do náruče hned někomu jinému, to je ta největší blbost, co jsem kdy udělala... Držte se!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, V. ♥